Prohledat tento blog

úterý 10. července 2018

Recenze: Bring me back

Recenze: BRING ME BACK

Informace:

Autorka: B A Paris
Nakladatelství: HarperCollins
Počet stran: 362
Vazba: měkká

Originální anotace:

A young British couple are driving through France on holiday when they stop for gas. He runs in to pay, she stays in the car. When he returns her car door has been left open, but she's not inside. No one ever sees her again. Ten years later he's engaged to be married; he's happy, and his past is only a tiny part his life now. Until he comes home from work and finds his new wife-to-be is sitting on their sofa. She's turning something over in her fingers, holding it up to the light. Something that would have no worth to anyone else, something only he and she would know about because his wife is the sister of his missing first love. As more and more questions are raised, their marriage becomes strained. Has his first love somehow come back to him after all this time? Or is the person who took her playing games with his mind?

Děj z mého pohledu:

Finnova přítelkyně před dvanácti lety zmizela. Ted žije s její sestrou Ellen a čeká je svatba. Pak ale Finnovi začnou přicházet emaily, které jsou až moc osobní na to, aby je psal někdo mu důvěrně neznámý. A tak se staré rány znovu otvírají a probouzí k životu... Není to však celé pouhý žert? A jakou roli v tom hrají malé matrjošky, které se zjevují u jeho domu?

Víc vám už prozrazovat nebudu, protože mě dokáže zaručeně rozčílit, když se z pouhého „stručného shrnutí anotace” dozvíte, co se stane na straně 190, přitom má kniha 300 stran a to přece čtenář recenze vědět nechce v případě, že si ji chce sám přečíst. :( Proto se vás snažím mým popisem navnadit, ale ne prozradit zbytečně moc. Ale teď k mému hodnocení!

Mé hodnocení:

Tohle bylo tak neskutečně SKVĚLÝ! A jelikož to byl můj první psychothriller, tak zaručil, aby nebyl poslední. Dalších autorčiných knih (Za zavřenými dveřmi a V pasti lží) se už nemůžu dočkat.

Vždycky jsem si byla jistá, že „Takhle to už přece musí být!"... a ono ejhle. Pokaždé měla autorka nějaké eso v rukávě a přiváděla mě tak do slepých uliček mých teorií!


Kniha mě jako jedna z mála opravdu nenechala ji ani na chvíli odložit a pokaždé jsem si říkala: „Ještě jedna kapitola a fakt končím...”, ale ono to vážně nešlo. Každá strana vás táhne dál a dál a vy ani nestíháte vnímat, jak rychle to celé ubíhá. Běžně totiž nejsem knihomol, kterému byste museli knihu brát z rukou, ale stanovím si cíl a ten také s chutí dodržím, a proto mě překvapilo moje zapálení pro rozluštění děje. Nečekala jsem, jak moc čtivý může psychothriller B A Paris být.

A to, že jsem příběh četla v angličtině, jsem upřímně ani nepostřehla, jak moc jsem byla zabraná do děje-překladač jsem použila opravdu jen párkrát, což mě mile překvapilo. Já se třeba bála, že si sice čtení užiju, ale nepochopím rozuzlení... nic takového se ale vůbec nedělo. Konec mě naprosto dostal.

Celkové promyšlení bylo úžasné a já děkuji B A Paris, že díky ní byla moje první zkušenost s psychothrillerem tak vydařená! Také bychom se měli dočkat českého překladu, takže pokud angličtinu neovládáte, stačí jen chvíli počkat :) 

Byla to jednoduše pecka a já nemůžu hodnotit jinak než 5*/5* ! <3


Doufám, že se Vám moje recenze líbila a určitě mi dejte vědět, jestli jste knihu četli, a jak se vám líbila, nebo popřípadě se na ni chystáte.
Mějte se krásně!

                      L.

Za každý komentář nebo odběr mockrát děkuji <3 <3 <3





čtvrtek 17. května 2018


Tajný deník Hendrika Groena: 83 1/4 roku
Audiokniha

Informace:
Autor: Hendrik Groen
Délka audioknihy: 11 hodin 23 minut
Interpret: Jiří Žák
Vydavatel: XYZ
Rok vydání: 2017

Originální anotace:
Hendrik Groen je sice starý, ale není ani zdaleka mrtvý a v dohledné době neplánuje nechat se pohřbít. I když je pravda, že jsou jeho každodenní procházky stále kratší, protože jeho nohy už mu tolik neslouží a musí s nimi chodit k lékaři častěji, než by chtěl. Technicky řečeno je… starý. Ale určitě jsou mnohem zábavnější věci, které se dají v tomto věku dělat, než jen popíjení slabého čaje a pěstování muškátů.
Hendrik se rozhodne psát si deník: jeden rok v životě starého člověka v domově důchodců v Amsterdamu. V něm odhaluje všechny své vzestupy a pády – v neposlední řadě jeho nový pokus o založení anarchistického klubu Staří-ale-ne mrtví. A když se k němu nastěhuje Eefe – žena, po které vždy toužil – začne si leštit své boty (a zuby), pečlivě ošetřuje to, co mu ještě zbylo na hlavě, a ve zbytku svého života se pokusí podniknout něco, co bude mít zábavné, něžné a zároveň devastační následky.

Děj z mého pohledu:
Náš hlavní hrdina Hendrik Groen nemá ráad staré lidi. Sám žije v domově důchodců, kde se ale rozhodne, že nebude žít nudně a nestráví zbytek svého života tak, jak by od něj každý čekal. Založí proto se svými přáteli klub Staří-ale-ne-mrtví a právě v této skupině se rozhodnou zažít nové věci, dokud ještě mohou.

Mé hodnocení:

Když jsem se prvně doslechla o humorné knize z prostředí domova důchodců, řekla jsem si, že tuto knihu si musím přečíst! Četla jsem si nějaké krátké ukázky a moc mě zaujaly. Po mém natěšení ale bohužel přišlo hořké zklamalní. Sice jsem čekala, že to nebude zrovna nejdobružnější román, jaký jsem kdy četla, ale vleklý nezajímavý příběh mě tedy nenapadnul ani ve snu. Musím ale přiznat, že jsem neměla mít tak vysoká očekávání, protože určitě není pro teenagery… i tak si ale myslím, že by mě nebavila ani za dvacet či čtyřicet let, takže je vlastně úplně nepodstatné, jak starý čtenář knihu čte.



Díky Audiotéce se mi naskytla možnost poslechnout si knihu jako audioknihu, takže co se týče audioknihy jako takové, která byla namluvena panem Jiřím Žákem, tak ta se mi zdála vcelku povedená. Na naříkání a drmolení důchodců se jeho hlas skvěle hodil, po dlouhé době poslouchání ale nedokázal udržet pozornost posluchače. Občasné přeřeknutí mi nedělalo žádný problém, všichni jsme jenom lidé. Na druhou stranu je pravda, že jsem často nerozeznala přímou řeč od sáhodlouhých popisů autora, protože hlas se pan Jiří Žák snažil napodobit jen málokdy. Taky bych uvítala více zvukových předělů či jak bych je nazvala, protože mi to přijde jako příjemné oživení. Ano, vím, že je kniha rozdělena do dnů (jak už to tak u deníků bývá :D )a že je nesmyslné přidávat zvukové efekty po každých dvou stranách textu (v knize: dnech), ale alespoň po tom týdnu bych to opravdu ocenila. Každých padesát minut, tj. v audioknize jeden měsíc, mi prostě přišlo málo, ale možná je to jen moje osobní preference.

Pokud bych měla hodnotit audioknihu- zpracování, obsah,...- dala bych jí 64 %.

Tímto moc děkuji Audiotéce za poskytnutí audioknihy. Pokud si ji chcete také poslechnout, zde máte odkaz na 50 minutovou ukázku, a poté si můžete zakoupit celou nahrávku:
https://audioteka.com/cz/


Mějte se nádherně! Díky moc za přečtení! Budu moc ráda za komentář či odběr :)
L. <3