Dnes jsem tu pro Vás s recenzí na knihu 14-14 Přátelství napříč staletími (na přání Lucinky <3, na jejíž blog se podívejte, stačí kliknout na její jméno :) )
14-14 Přátelství napříč staletími
Informace:
Autoři: Edgarová Siléne, Beorn Paul
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017 (Bude se Vám hodit do Knižní výzvy na Databázi knih :) )
Počet stran: 204
ISBN: 9788075442888
Originální anotace:
Hadrien a Adrien jsou dva třináctiletí kluci, kteří od sebe žijí jen pár kilometrů ve Francii. Mají problémy ve škole, doma a i s dívkami jako většina kluků jejich věku.Jen jedna věc je od sebe dělí: Hadrian žije v roce 1914 a Adrien v roce 2014. Jejich osudy se záhadně propojí, když se před jejich domy objeví tajemná schránka a oni si začnou posílat dopisy. Nejdříve si myslí, že píšou jen vzdálenému bratranci, a vůbec netuší, že jejich dopisy putují časem. Když si Adrien uvědomí, že Hadrien žije v minulém století, rozhodne se ho varovat – blíží se první světová válka a jeho kamarád se musí za každou cenu ukrýt!
Kniha, vyprávěna z pohledu Adriena a Hadriena, pojednává o jejich životech a trablech, které k životu prostě patří. Dlouho si píší vzájemně dopisy, které posílají s myšlenkou, že adresát je jejich bratranec. Ovšem že dochází k různým situacím, kde nesedí nová slova a vymoženosti, které jsou pro Adriena naprostou samozřejmostí. Také si zpočátku myslí, že jeden je bohatší, Adrien z roku 2014, a druhý chudý vesničan, Hadrien z roku 1914.Ve skutečnosti tyto dopisy putují časem pomocí kouzelné schránky. Ve chvíli, kdy se vysvětlí všechny ne
jasnosti a oba pochopí, co se skutečně děje. Adrien se rozhodne svého kamaráda zachránit, a proto ho varuje před vším, co Francii toho roku čeká. Musí zachránit rodinu a své nejbližší přátele. Ale jak je přesvědčit...Zní to zajímavě, že ano? Co myslíte?
Kniha byla zpočátku zdlouhavá a čekala jsem, kdy se konečně dozví o tom časovém rozdílu mezi nimi. Nechápala jsem, že jim to stále nedocházelo z těch nedorozumění, ale ve finále mi to ani moc nevadilo. Protože hned, jakmile jim vše došlo, začalo to mít opravdu spád a být mnohem zajímavější. Ty chvíle, kdy jsem nemohla přestat číst, jsem si zamilovala, ale bohužel jich nebylo až tolik. Ale jinak mě kniha bavila a určitě stálo za to se prokousat tím začátkem. Postavy mi byly sympatické až na jejich občasné zbytečné problémy, ale narovinu, kdo je někdy neměl? Měla jsem dokonce obavy, jak to celé dopadne, ale více se dozvíte, až si knihu přečtete! Víc už prozradit nemůžu :).
Proto mě kniha přesvědčila, abych jí dala 79%. To doufám berete jako kladné hodnocení! :)
Ukázka, kdy Adrienovi zlomila jeho tajná láska srdce:
Trhne sebou, v kapse ucítí vibrování telefonu. Není to žádný iPhone, ale mobil za výhodnou cenu z nabídkového katalogu. S rukavicemi jej hledá jen těžko.
Je mi líto, Adriene, ale nemůžu přijít.
To je od ní. Každopádně Adrien nezná nikoho jiného, kdo by psal esemesky bez jediné pravopisné chybičky. Co se stalo? Je nemocná? Marion zatím vždycky na schůzku s ním dorazila.
Další vibrování, další textovka.
Stalo se mi něco neuvěřitelnýho!!!!!!
Srdce v hrudi se mu roztančí. Při pohledu na šest vykřičníků jej popadne zlá předtucha.
Třetí zpráva:
Slavili jsme silvestra u Francka, políbil mě! Věřil bys tomu? Miluju ho, je až příliš dokonalej! Všechno ti budu vyprávět, Ady. Pa a šťastnej novej rok!
Před očima se mu roztančí hvězdičky, točí se mu hlava, v hrdle narůstá obrovitánský knedlík. Zničehonic necítí nohy, jako by mu je uřezali. Ani si nevšiml, jak se to stalo, ale sedí na kamenné desce náhrobku. Před očima mu poskakují slova zářící na obrazovce telefonu, který drží v dlani.
Franck?
Francka zná jen jednoho, je mu nejmíň patnáct a je v devítce. Vysoký blonďák s dlouhým pramenem vlasů spadajícím do čela a modrýma očima. Je to typ kluka, kterému stačí, aby promluvil, a hned má pozornost. A když vystřihne vtípek, všichni se smějou, i když vlastně vůbec nebyl vtipný. Typ kluka, který vždycky chodí středem a výrazně gestikuluje, kterého zvou na všechny párty, co mluví nahlas a obléká se jen do značkového oblečení. Přesně ten typ kluka, kterým Adrien nikdy nebude. Patnáct! Jak by s ním mohl bojovat, on, kterému je rovných třináct? Proč deváťáci vlastně nechodí se stejně starými děvčaty? To toho chce od nich příliš?
I bez rukavic bojuje s tlačítky. Není si jistý, jestli je to chladem, ale klepou se mu prsty.
To je skvělý, píše. Nemůžu se dočkat, až mi to všechno povíš.
V koutku očí se mu vyklubaly obrovitánské slzy a pomalu stékají po tvářích, horoucí, kulaté, stupidní.
„Co na tom Franckovi vidí?“ vykřikne na opuštěném hřbitově. „Vždyť ani neumí tančit! Opakoval devítku, ve škole je nula!“
Dejte mi vědět, jestli jste knihu četli (a Váš názor na ni), nebo jsem Vás alespoň trochu nalákala :).
Mějte krásný večer!
L.
-Za každý komentář nebo odběr děkuju <3 <3 <3 <3 <3
Žádné komentáře:
Okomentovat